Dárek od Matěje Lavrenčiče i doma potvrdil původní nadšení z červnové veřejné degustace slovinských vín z vipavského údolí. Obvykle na blog nepřepisuju co jsem vygůgloval na cizích webech, ale se slovinskou bouří Burjou udělám vyjímku, protože ta stála za trochu hledání a nechci ji odbýt jen degustačními poznámkami. Za skouknutí stojí web i jedno video tady, importovat ho do WordPressu se mi nepodařilo.

Vinař Primož Lavrenčič se zaměřuje na místní, vipavské odrůdy (plus Pinot Noir) a o svém projektu Burja říká sympaticky: „Chci aby lidi pili moje vína protože jsou dobrá a něco jim říkají, ne protože jsou organická. Můj způsob výroby spočívá v tom, že se snažím co nejvíc omezit lidské zásahy do vína.“ (Citát je převzatý z rozhovoru, na vlastním webu se o tom Lavrenčič rozepisuje podrobně.)

(Horní obrázek je převzatý z webu www.burjaestate.com.) Pokud jde o samotné víno, Bílá Bouře (Burja bela 2011) je silný kafe, a dává to najevo už ambaláží. Stylizovaná burgundská láhev s graficky stylizovanou etiketou a celokorek. Ve skleničce opalizující (=nefiltrované), citronově žlutá barva s nazlátlým tónem kreslí dlouhé mosty. Divoká a komplexní vůně, která překvapí hořčicí, zeleným kořením a nezralým ovocem, možná jsou v tom utopené i těkavky. Je to divočina, ale není to nuda! V chuti slušná kyselina po JMK, vyzrálejší ovocný projev s výraznější extrakcí slupek (a nevýraznou extrakcí stopek, za což jsou u Skleničky plusové body) a potvrzeným podezřením na těkavky. To co jsem ve vůni popisoval jako hořčici byly právě tyhle tóny – naštěstí slabé a zastrčené mezi spoustu dalších výrazných vjemů, takže jsou bezpečně daleko od hranice, kdy bych je označil jako vadu. S provzdušněním a ohřátím se tyhle „problematické“ tóny dál schovávají a víno je stále sebevědomější a příjemnější, druhý den už těkavky vůbec nenacházím. Podchlazené hned po otevření bylo ježaté a ostnaté, málo přístupné, ale už po hodině je plnější, příjemnější a působí sebevědomě. Objevují se jablíčkově oxidativní tóny, víno je suché (možná s malým zbytkovým cukrem, který zaobluje hrany), s 13,5% alkoholu, pitelné, středně plné s minerálním závěrem.

Pro pokročilé milovníky vína, kteří už mají za sebou první zkušenost s bílými víny macerovanými se slupkami bych to označil jako chlastací víno, přístupné od 18 let, a těm, kdo tu zkušenost nemají bych Burju s doporučil jako první školení. Podle informací z webu jde o směs odrůd Malvasia Istriana, Rebula a Italian Riesling (=česky vlašák) s malým přídavkem dalších odrůd (což zřejmě většinou bude místní odrůda Zelen). Nízké výnosy, staré keře, tradiční místní odrůdy a spontánní kvašení, ale to byste určitě tipli i bez technických informací z webu. Víno bylo školené s malým zbytkem slupek ve velkých sudech, se zřejmým (ale ne přehnaným) oxidativním charakterem.

Už jsem na Skleničkově blogu psal o zálibě v harmonii, vyváženosti, a rovnováhou mezi oxidativním a reduktivním projevem je Burja Bela dokonalým příkladem takové harmonie. Ujištění pro ty, co zatím k oxidativním vínům nenašli cestu: není to žádný úlet nebo bezhlavý experiment, ale seriózní víno. Bez ohledu na myšlenky o nezasahování do vývoje vína Primož Lavrenčič evidentně ví, co chce dosáhnout a jak se k tomu chce dostat.  Mám s tím jediný problém – víno je osobité a výrazné, ale sám v něm cítím víc vinaře a jeho charakter než vipavské údolí a jeho terroir. Ale to si musí každý konzument vyzkoušet, rozhodnout a zodpovědět sám :o)

(Horní promo fotka je vypůjčená z webu www.burjaestate.com) Burja bela připomíná moji (biodynamicky neopečovanou) zahradu, kde maliny prorůstají rybízem a o kousek dál svlačce dusí maliní. Bohaté, brzy po otevření chuťově nevytříbené, zábavné (druhý den výrazně harmoničtější a jaksi scelené). Nic pro milovníky novozélandských Sauvignonů a čilských šardonek, ale zábavné pití pro ty, které už supermarketové kýče znudily. Brzy po otevření jsem to viděl na hranici 90 bodů/100, ale delší provzdušnění mu evidentně prospívá.

Primož Lavrenčič by chtěl spolu s ostatními vinaři z Vipavy vytvořit silnou regionální značku srovnatelnou s těmi slavnými jako je Champagne, Burgundsko, Bordeaux, Barolo, Brunello nebo Tokaj. Nedokážu posoudit, jestli je to reálné, ale Burja Bela 2011 rozhodně stojí za pozornost.