Název  čtvrteční degustace Svět velkých vín v Hauch Gallery v pražském Karlíně vypadal možná trochu nadneseně, jako furiantské vychloubání bílovického chasníka před cimbálovkou. Přihlásil jsem se, když jsem na Facebooku zahlédl, že přijede Weingut Luckert z franckého Sulzfeldu, a především bohatá účast německých vinařství naplnila název do puntíku – tolik špičkových německých vinařů jsem v Praze už dávno neviděl. Na úvodní skupinové fotce vinařů a pořadatelů vlevo dole v podřepu bílovický chasník Milan Bartošík neboli pořádající Domaine Hugo.  

Nevědomky jsem začal tím nejpříjemnějším překvapením, Weingut Meyer-Näkel (Ahr). 19 hektarů a 130 tisíc lahví ročně, tři čtvrtiny z toho je Pinot Noir. Napíšu to rovnou, jestli tohle není evropská pinotová špička, tak sežeru svoje boty. Je to vidět už na ambaláži, dokonale sladěné v černé a zlaté barvě, a obsah lahví ladí stejně. Dennis Appel přivezl pět Pinotů z různých podloží. Nejen vápenec, ale i břidlice. Už drufý 2016er Spätburgunder Blauschiefer byl kultivovaný a hladký, elegantní, až jsem se začal bát, jaké mohou být ceny za takové poklady. Dvě vína z Grosse Lage vinic (Sonnenberg a Pfarrwingert) měla důraznější bariky se štiplavým kořením a lehkými těkavkami, ale pod tím byl lehký německý Pinot, krásně ovocný a bez přehnaných kyselin, v projevu žádný sever, jen harmonický a elegantní Pinot. Na ceny jsem se neptal. Pinoty bývají drahé, a tohle byla nádhera.

2017er Fröhlich trocken z vinařství Schäfer-Fröhlich (Bockenau, Nahe). Lahev jsem si s gustem vyfotil, protože ukazuje jeden problém, o kterém jsem se nedávno zmiňoval. V lahvi je Müller-Thurgau, ale etiketa to neuvádí. Když jsem se zeptal proč? dozvěděl jsem se, že „nikdo by to nekoupil.“ Takhle je to vynikající suché bílé z vinic vysazených roku 1944 a je každoročně vyprodané rovnou z lahvovací linky :-) jen tam nesmíte psát, že je to milerka.

Mats Genheimer z Weingut Schäfer-Fröhlich. Vynikající základní 2016er Riesling trocken s kamenitou minerální vůní a ovocnou chutí a sirnatým minerálním závěrem (křemen, sirky). Přemýšlel jsem, jestli „sirnatá mineralita“ není nevhodné pojmenování, ale pan Genheimer dodal, že ryzlink pěstují na vulkanické půdě, takže snad není. Ta nepříjemná konotace se sírou není o síře dodané ve sklepě, ale o síře v sopečné půdě. A vynikající sladký Riesling Felseneck Kabinett z padesátiletých výsadeb. Nahe neznám, ale tipoval jsem na další špičkové vinařství.

Schmitt’s Kinder z franckého Randersackeru. Byl jsem tam dvakrát ve vinařství Trockene Schmitts a z podkladů vím, že jde o příbuzné rodiny. Přesněji řečeno o jednu rodinu, která si rozdělila dědictví a pokračovala dál jako dvě různá vinařství. Jen jsem si myslel, že k rozdělení došlo nedávno, nejvýš v předchozí generaci, ale Martin Schmitt mi vysvětlil, že to bylo už před sedmi generacemi (původní podnik je deset generací starý, datuje se do roku 1712). Najít v Praze Schmittovy děti byla velká úleva, protože Trockene Schmitts dělají asi nejlepší milerku, co znám, a tak jsem chtěl navštívit i Schmitt’s  Kinder. Ušetřil jsem si 400 kilometrů…

Na pražskou degustaci přivezli hlavně Silvanery. Moc se mi líbily randersackerské Erste Lage. 2016er Silvaner Sonnenstuhl byl lehký, travnatý, se žlutým ovocem a lehoučkým zbytkovým cukrem, hodně uměřený a krásně pitelný. 2015er Silvaner Marsberg Alte Reben byl naopak úplně suchý, klasický francký Silvaner, seriózní, vrstevnatý a komplexní. 2016er Silvaner Pfülben Grosse Lage byl, a budu se zase opakovat – hodně vinice a málo odrůdy. Svěží, ale ne lehké, kamenitě minerální. Už jsem tady psal při reportech z cest do Franků, že mám rád tamní Silvanery lehčí a Erste Lage je pro mě perfektní kompromis mezi projevem odrůdy a vinice. Velké překvapení, dva Pinoty Noir z randersackerského Slunečního stolce. Jeden zatříděný jako Erste Lage, druhý jako Grosse Lage, ale přesného vysvětlení jsem se nedobral. 2015er Spätburgunder Sonnenstuhl Erste Lage – světlá barva, ve vůni typický německý Pinot, v chuti stylové, ovocné, elegantní a harmonické. Za mě nadšení, včetně 13,5% alkoholu. 2014er Spätburgunder Sonnenstuhl Erste Lage (z lahve Magnum) měl vyšší koncentraci už v barvě a vůni, dokonale hladký a německy čistý Pinot. Koncentrací a komplexností mohl směle soutěžit s burgundskými Grand Cru, to Německo je stále zajímavější… :-)

Aby to nebylo jen o Německu, bylo i několik zástupců Moravy, a výborně vybraných. Bílovický Hrabal a Sedlák, Vinselekt Michlovský (Crémant, VOC Pálava). Soukromě mě nejvíc nadchla dvě červená od poddvorovských Súkalů (MIlan Súkal). Pinot Noir 2015 Kukvička s 13,5% alkoholu, skoro lehké, perfektně čisté, německý styl a celkově moc pěkné (bohužel včetně ceny, ale v tomto případě nemám výhrady). Ještě víc víno na obrázku nazvané Pro přátele 2015. Vinice Kukvička, složení Merlot a Zweigelt. Záludně pitelné víno školené v sudu, čisté a hladké, projevem vlastně nenápadné, ale takové… živelně pitelné. Takové jaké si wine-blogger otevře a na dně lahve se diví, že si stále nenapsal ani řádek poznámek. Dříve jsem taková vína podceňoval a sváděl jejich přitažlivost na démona alkoholu, ale je to jinak. Taková jsou prostě nejlepší!

Teď jsem právě přepsal první papír (ze tří) čtvrtečních poznámek z karlínské degustace. Jelikož bloggeři nejsou placení od počtu slov, ale podle počtu příspěvků, jdu si odpočinout k televizi a další díl poznámek dám zítra.