Za fotku lahve milerky bych na Facebooku moc lajků neposbíral, aneb dnes o asi nejlepší milerce co znám. Už jsem ji na blogu vychvaloval, předchozí ročník jsem vyjmenoval v lednu mezi dvanácti nejlepšími víny minulého roku, podrobnější popis byl tady. Tam jsou taky všemožné zařazující i zlehčující popisy a souvislosti. V dubnu jsem zajel do Randersackeru a paní za barpultem vinařství jsem překvapil tím, že jsem si k degustaci vyžádal jen milerky. Nakonec se mě zeptala, A vy jste asi vinař? Nejsem, ale už jsem před půlrokem projel všechna vína ve společnosti majitelů, a můj závěr byl, že Schmittové mají špičkovou milerku. Pro Silvanery jezdím do nedalekého Escherndorfu, ale milerka z Randersackeru je z říše snů.   

Taky došla řeč na pověst odrůdy, že v Čechách ji zničilo socialistické vinařství a snaha o vysoké výnosy. To bylo u nás stejné, řekla moje průvodkyně, v devadesátých letech jsme s milerkou vpodstatě začínali znova. Je dobré si při tradičním českém nadávání na poměry uvědomit, že i za socíku jsme v lecčem byli součástí globálních trendů. Evropské vinařství změnilo a zarputilou snahu o maximální kvalitu vína nenastartovalo samovolné procitnutí vinařů, ale rozvoj vinohradnictví v Novém Světě (Chile, Austrálie a Jižní Afrika) a vyřešení logistických problémů s transportem vína (dodnes se v Evropě popisuje přeprava vína výrazem shipping).

Randersacker leží pět kilometrů od franckého centra Würzburgu, podobně jako Würzburg je obklopený vinicemi. Nenapadá mě žádné další město tak dokonale sevřené vinicemi a spojené s nimi. Hradba kopců za malým Randersackerem je majestátní, Ewig Leben je jen jedním z asi pěti. O franckých etiketách a problémech s označením vína jsem už tady psal, od loňska Schmittové změnili etikety a některé výhrady padly. Především, etiketám vévodí stylizovaný obrázek dvou kopců, který mi (útlocitnější a vzdělanější čtenáři ať prominou) nutkavě připomíná Vojenskou pohádku Josefa Škvoreckého. Každopádně vítám, že řada lehkých vín je nově označená jako KLASSIKER a už ne jako Ewig Leben, což je název viniční trati, kterou VDP sdružení klasifikuje jako Erste Lage. Že je to ročník 2017 a kabinet z vinice Ewig Leben se dočtete až na zadní etiketě, spolu s analytickými daty (12,5% alkoholu a 0,4 gramu zbytkového cukru, takže tvrdě suché).

2017 Müller-Thurgau Randersacker Ewig Leben Kabinett trocken, Trockene Schmitts
Dobře dobře, ale jaké vlastně je? Tak především tradiční francká baňatá lahev Bocksbeutel a šroubovací uzávěr. Jednoduchá čelní etiketa trochu sráží image, ale uvnitř je úplný poklad. Ve skleničce je jásavá, zářivá a čirá citronově žlutá barva, na nose klasická milerka s citrusy, jablíčky, kytkama a jen náznakově (a kdoví jestli) muškátovým oříškem. Středně intenzivní až intenzivní, ale hlavně lahodně sladěná vůně. V chuti svěží, úplně suché s báječnou citrusově-jablíčkovou kyselinou, tenké, projevem ovocité a zároveň ještě sevřené, syrové a mladé. Hladké a docela dlouhé, už teď bezvadně harmonické. Popravdě harmonii (a plnosti) přispívá vyšší alkohol, s loňskými 11,5 % bych se odvázal ještě víc. Cena odpovídá odrůdě se zkaženou pověstí, kvalitou víno sahá do první ligy. Zatím je to v kategorii jednoduché a skvěle pitelné víno pro všechna možná použití na zahradě nebo u bazénu, bodově jsem zvažoval hranici devadesátky. Pro mluví pitelnost a harmonie, proti je především deficit ušlechtilosti, nedostatek elegance. Za pana Skleničku 88 bodů / 100 s tím, že je začátek května a nedávno po lahvování. Možná za pár měsíců ještě přidám. V každém případě krásné víno z podceňované odrůdy, radost pít.