Byl jsem na festivalu v Novoměstské radnici v pátek odpoledne a pojal to jako společenskou návštěvu. Tedy neprofesionálně a bez vyplivování vzorků. Vzhledem k časovému rozsahu, alkoholu i počtu vystavovatelů to byla chyba. Návštěvníků bylo plno, ale v pátek to podle mého ještě nepřesáhlo snesitelnou míru. Poznámky bych mohl rozdělit na část o starých známých a o nových objevech, obě části byly velmi uspokojivé.   

Napřed ale jednu obecnější poznámku. Pokud to můžu posoudit, PPV se úspěšně snaží vyvracet představu naturálních vinařů jako neumětelů, kteří častěji než dobré víno vytvoří cosi nepitelného nebo přímo ohavného. Soukromě jsem v minulosti vyslechl odsuzující poznámky o úrovni vín vystavovaných na RAW festivalech i na menších fanouškovských setkáních porůznu v Evropě, i od dovozců naturálních vín. Sám taky považuju vinaře, kteří se rozhodli vyrábět víno tím jediným správným postupem z ideologických důvodů (a bez vinařského vzdělání a praxe) za pohromu. Nic takového jsem ale nepotkal na PPV a z některých setkání a hovorů jsem měl dojem, že pořadatelé cíleně usilují o to, aby jejich vystavovatelé patřili k té serióznější části spektra naturálních vinařů.

Nabídka byla i tak dostatečně pestrá a když píšu o seriózním přístupu, neznamená to, že každému bude chutnat všechno. Pro některé hledače vzrušení budou Kočaříkova vína nudně čistá, pro někoho může být Moserův Minimal příliš ovocný a málo tříslovinový, pro někoho naopak aromaticky už za hranou. Pro mě byla nabídka dostatečně pestrá, ale zároveň jsem mohl bez obav zkoušet nové věci.

Ke starým známým jistotám patřila žernosecká Porta Bohemica. Nesleduju je pravidelně, ale měl jsem dojem, že poslední vína mají hodně ovocná a čistá, což se mi líbí. Dobrá Vinice přivezla mimo jiné skvělé Velké Dobré Červené 2015. Sepp Moser, jehož vína jsem kdysi v malém množství dovážel, měl krásné Veltlíny (nejvíc se mi líbil Gebling 2016) a ke slavnému Minimalu (nesířený bezzásahový Veltliner školený v sudu) přidal Fundamental, vyrobený podobně v nerezovém tanku. U Moserů je snaha o čistotu a zachování ovocného projevu dotažená k dokonalosti.

Ke starým známým patří i Manuel Sosol z italského Collio (vinařství Il Carpino). Setkali jsme se už před dvěma roky na jiné degustaci v Praze a už tehdy se mi jejich vína líbila.

Tentokrát zaujaly dvě Malvasie, hlavně 2015 z dubového sudu s krásným barikovým nosem a komplexní chutí. A Merlot 2015, nazrálostí, čistotou, ovocem.

Alifea zřejmě ještě má pár lahví Fontemorsí (DOC Montescudaio, viz předchozí článek) ze sedm let starého dovozu. Chtěl jsem se jim trochu posmívat, ale Guadipiani 2008 nádherně vyzrálo a jestli jsem už nezdegustoval příliš mnoho alkoholu, tak bylo teď o dvě třídy lepší, než když ho dovezli.

Před pár týdny jsem tady nadával na nudné bubliny ze Champagne, ale Tarlant je docela jiný případ. Ne že by tam chyběly jablečné chutě, ale celý projev vín je svěží, minerální, čistý a ovocný. Deset let stará vína vzniklá klasickým mísením ročníků. Názor na Champagne obecně jsem nezměnil, ale možná je Tarlant jiná liga. To se mi moc líbilo.

Největší exotika, Golden Cluster z amerického Oregonu. Vlevo Chardonnay 2016, vpravo Sémillon. Bariky, nečířené a nefiltrované. Největší rarita: obě vína z pravokořenných výsadeb. V šedesátých letech si prý dovezli z Evropy sazenice a vysadili pravokořenné vinice. Zatímco my už desítky let roubujeme staré odrůdy na americké podnože, v USA vedle sebe existují provokořenné vinice i ty ponovu roubované na americké podnože. Vlastně tam nejspíš vedle nich existují i APH jako Baco Noir, v Americe prý velmi populární (ale to už nemám od Golden Cluster).

Petr Kočařík mě už před lety zval na návštěvu, ale já jsem kromě několika výletů s dětmi od té doby na Moravě nebyl. Moje škoda, protože páteční degustace na PPV byla vynikající. Dokonce u Hibernalu, který jinak ochutnávám, jen když se tomu nedákážu vyhnout, mám pochvalné poznámky.  Výborný (chalstací) Tramín 2015 a Chardonnay 2016 s neagresivním, uměřeným barikovým sudem. Moc se mi líbilo Svatováclavské 2016, směs Svatovavřineckého a Modrého Portugalu, dokonale hladké víno na nenáročné pití. Ze dvou Pinotů víc Novosady, to bych si nemyslel, že jde udělat z mladého vinohradu pár roků po vysazení. Celkový dojem: nevídaná čistota a preciznost.

Peter Baltazar a Vinorum, dovozci maďarských vín. Setkal jsem se s ním jen jednou, když jsem v kdysi porotě Prague Wine Trophy hlasoval pro jejich Frankovku jako šampiona a potom si ji šel soukromě koupit. Když to řeknu stručně a alibisticky, tak jsem o nich věděl, ale říkal si, že nemůžu zkoušet všechno. V pátek v novoměstské radnici se mi skoro všechno, co měl, hodně líbilo. Nejvíc Vlašák a Furmint ze Somló, ale Frankovka 2015 od Ráspiho s nízkou cenou hrála rovnou finále Ligy Mistrů.

Podle katalogu 66 vystavovatelů, to se nedalo stihnout všechno. Příště to musím dát seriózně, bez polykání.