Někdy začnete psát text s jasnou představou o tématu, ale přijde jiné téma a na konci je text o něčem jiném, než původně měl být. Pořád lepší, když je o něčem jiném, než aby byl o ničem… dnešní pozdní sběr jsem začal psát večer s lahví osmiprocentního moselského ryzlinku (2016 Urziger Wurzgarten Riesling kabinett) ale už od rána mě honí nápady, o čem všem by to mohlo být. Pokusím se to nekomplikovat a držet se zpátky. Shrnutí četby za několik posledních dní.  

Česká stopa ve Francii.
Znáte Kaleka? Už několikrát jsem ve Francii udělal dojem tím, že znám Kaleka. Ne osobně, stačí, že o něm vím. Kaleka je český imigrant Onřej Čálek, známá postava francouzského hnutí naturálních vín, milovník Citroenů a (bývalý?) propagátor karbonické macerace. Pamatuju se, jak mě před třema roky kamarád zatáhl k Olivieru Lemassonovi (na fotce). Ve stodole řada betonových tanků a barikových sudů, jasná předzvěst toho, že nás čeká něco velmi naturálního. Olivier si ubalil špeka a já jsem řekl kamarádovi, jinak zaměřenému striktně na konvenční produkci, že určitě dojde na Kaleka. Za chvíli došlo :-) Můj oblíbený blogger Bertrand Celce teď zveřejnil report z návštěvy Čálkova vinařství tady.

Doporučuju pozorně přečíst Bertrandovo převyprávění informací o Čálkově českém pozadí, kvašení jedné sklizně u Járy Springera, o festivalu Praha pije víno a o vinaři, který dělá ročně 3 miliony lahví a kromě konvenční produkce taky experimentuje s víny bez přidané síry (asi Michlovský?). Ukazuje mi to, jak jsou novinářské informace závislé na úhlu pohledu a kontextu: Čálek s Celcem nejspíš mluvili francouzsky, Celce publikuje anglicky a když to potom čtu jako Čech se znalostí českého prostředí, po trojím překladu vyznívají některé útržky trochu surreálně.

Celník a víkendový malíř Rousseau
Trochu surrealisticky vyznívají i některé obrazy na výstavě Celníka Henri Rousseaua, právě otevřené v Paláci Kinských na pražském Staroměstském náměstí. Přestože se tady má pěstovat wine-blog, není to snad úplně od věci. Kvůli vínu (a zvědavosti) jsem právě dočetl Mauroisovy Dějiny Francie a najít spojitosti mezi naivním malířstvím a naturálním vinařstvím nemůže být těžké… Mimochodem výstava je vynikající, jen Černošský ráj od Toyen je bohužel nevhodný pro děti. Ale nadchl mě v Praze nečekaný detail, že děti jsou vpouštěny a je ponecháno na rodičích, aby vhodnost shlédnutí Ráje posoudili.

Trochu o síře
Spory o používání síry při přípravě vína už začínají být směšné. Bertrand Celce vytýkal Čálkovi, že na etiketách nezdůrazňuje, že vína jsou bez síry (přestože obsah kysličníku siřičitého je pod deseti miligramy, takže by to mohl klidně napsat). Čálek na to kašle a píše standardní Contains sulfites. Nedávno se u nás objevila zajímavá iniciativa 66,6 s ďábelským limitem 66,6 mg na litr. Tomu fandím, nejde ani o to, jestli je 60 dobře a 70 špatně, ale o vyvolání diskuze a vysvětlování, že to jde i bez síry. A taky o to, aby se téma diskutovalo věcně, bez ideologie. Za sebe dodám, že nesířená a nefiltrovaná vína mám radši, ale při distribuci vína běžnou obchodní sítí pokládám použití síry při lahvování za nezbytné, protože rizika plynoucí z nevyhovujícího skladování jsou příliš velká.

Aby to bylo zábavnější,  už v červnu psal Angelo Gaja o svém japonském turné, že japonští importéři nově odmítají vína připravená bez síry. Stručně řečeno, důvodem jsou obavy z premoxu, známek předčasného stárnutí už v prvních deseti letech života vína. Když jsem to téma nadhodil jednou při tlachání se dvěma mladými somíky z pražských restaurací, dělali že ohluchli :-) Měli byste slyšet to ticho. Zajímalo by mě, jestli by je probudil aspoň Nicolas Joly svým výrokem, že síra je slunce!

Mladí somíci mi připomněli starou zprávu o tom, že v nejlepší restauraci na světě se jednoho únorového týdne nejméně 67 ze 78 návštěvníků otrávilo. Telegraf už neříká, jestli to byla otrava jídlem nebo naturálním nesířeným vínem (jejich vinný list je proslulý stejně jako mechy, lišejníky, kamínky a dřevo na talíři, obecně jsem o tom psal tady), ale zdá se, že přesun restaurace do Austrálie není ani tak pop-up jako spíš hide-out.

Minulý týden (konečně!) napsal na Facebooku Frank Smulders MW, co si opravdu myslí o soutěžích vín. Podle něho to je jedna z nezbytečnějších věcí ve vinném byznysu. Výběr vín k degustaci není nikdy opravdu dobrý a nejhorší jsou porotci. Poroty jsou složeny z členů různé kvality včetně nekonzistentních nebo skutečně špatných degustátorů, způsob hodnocení neprofesionální a výsledky směšné (píše Smulders, který byl v Čechách nejméně dvakrát, jednou vedl degustaci vzácných vín na pozvání pořadatelů soutěže Prague Wine Trophy, podruhé jako porotce Vinaře roku).
Myslel jsem si, že k držitelům titulu Master of Wine patří kromě odbornosti i vysoká úroveň společenského chování. Moc rád bych někdy zasedl v jedné porotě s Frankem Smuldersem MW, pokud bych se tomu nedokázal předem vyhnout. Myslím, že by se na soutěžích dalo najít leccos dobrého a zřejmě nejde o oficiální názor Institutu Masters of Wine. V pátek odpoledne skončilo dvoudenní hodnocení odrůdy Riesling pro Prague Wine Trophy 2016, hodnotila tentokrát i první česká Master of Wine Lenka Sedláčková. Využil jsem pozvání přechutnat si po skončení hodnocení všechny vzorky a při společenském tlachání nad ryzlinky se nezdálo, že by jí dva dny mezi nekonzistentními a špatnými degustátory nějak ublížily :-) nebo možná jen porota nebyla tak tragická, jak to vidí Smulders…