Ve čtvrtek byl Světový den Chardonnay. Mimochodem Chardonnay je taky název obce v Burgundsku. Protože se snadno plete, kde přesně Chardonnay leží, podíval jsem se do mapy. Naslepo bych to umístil do Beaujolais, ale chyba, je to pár kilometrů severně od Mâconu, jen kousek nad obcí jménem Champagne. Ve středu jsem objednal týdenní ubytování v Berzé la Ville u Mâconu, podle Michelinu to budu mít do Chardonnay 28 kilometrů. Na to se fakt těším (spodní fotka), byl jsem tam s dětma už před dvěma roky. Červenec, těším!

Původně jsem chtěl napsat degustační poznámky ke dvěma vínům dovezeným z Itálie, ale moje zápisky se díky rozmrzelosti ze špatného nákupu zvrhly v nadávání. Takže dnes o tom, jak se pan Sklenička nechal napálit jako začátečník a o dalších způsobech, jak se (ne)nechat napálit.

Kupoval jsem před měsícem v toskánském supermarketu COOP přímo v San Gimignanu dvě Vernaccie. Měl jsem je vyhlídnuté a stavil jsem se pro ně až poslední den, cestou domů do Čech. Honem jsem nakoupil šunku na cestu, něco pro děti a z regálu jsem vytáhl dvě Vernaccie. Nebyl jsem ve střehu a zapomněl na nezbytnou kontrolu. Obě vína pocházela od renomovaných výrobců, ale z velkoprodukce určené pro supermarkety. Byly to už minulé ročníky 2015. Je to podobné jako s poysdorfskými Veltlíny: půl roku po nalahvování jsou výborné, potom začínají padat jako letadlo, kterému dojde palivo. Kupovat nerezovou Vernacciu z velkovýroby rok po nalahvování je začátečnická chyba. V degustačních poznámkách se opakují obraty „nevýrazná kyselina,“ „chybí jiskra“ a podobně.

Koupit v českém supermarketu Vernacciu se vám zřejmě nepovede bez ohledu na ročník, většina těch vín se vypije v Toskánsku a do Čech se dostanou jen vzácně. Je to škoda hlavně proto, že na příkladu Vernaccie by se dal vyučovat moderní marketing vína aneb jak z malé a nevýznamné odrůdy z malého a nevýznamného regionu udělat zajímavé víno a propagovat ho po celém světě. V pražských vinotékách můžete snadno udělat jinou chybu, koupit předražené víno. Když jsem tady v dubnu psal o sardském Vermentinu z toskánského COOPu za 5,90 EUR, netušil jsem, že ho o dva týdny později uvidím v prestižní italské vinotéce za 490 Kč. Prošel jsem tři italské vinotéky na Praze 6 a 7 a podobné příklady tam kvetly jako řepka podél silnice. Často se už od dvanácti lahví vyplatí zajet pro víno do Itálie!

Není to jen problém s předražováním, ale obecně s orientací v segmentech vinného trhu. Od vína za 490 Kč očekávám prémiovou kvalitu a je pro mě o dvě kategorie dál, než supermarketové víno za 5,90 EUR. Neměl bych ho kupovat naslepo, bez základních informací o výrobci a vínu samotném. Nikdo by nekoupil EURO ve směnárně za 80 Kč, ale mnoho lidí to běžně dělá, když kupují víno. Osvěta bohužel selhává, když narazíte na konzumenty, kteří si mohou dovolit vína s cenou kolem 500 Kč. Raději nedomýšlet, jak to funguje v kategorii nad 1000 Kč :-)

Na extrémní případ nakládání s ročníky jsem narazil před mnoha lety v jedné restauraci na Václavském náměstí. Jednal jsem tam o prodeji vína, výsledkem bylo odmítnutí s tím, že se restaurace zavázala odebírat paletu vína měsíčně od nejmenovaného předního dovozce výměnou za podstatnou ceníkovou slevu. Prohlédl jsem si vystavená vína a v duchu jsem se zhrozil. Sedm let staré základní Chablis a mladé, právě nalahvované Brunello a Barolo. To jsou vpodstatě nepoužitelná vína, Chablis je potřeba pít mladé a Brunello naopak starší. Dovozce si z restaurace udělal odkládací prostor a každý měsíc tam odvážel paletu vín, kterých se potřeboval zbavit. Pokud jde o nákup vína, některé restaurace udělají za slevu cokoli.

Chtěl jsem napsat aspoň na závěr něco pozitivního, ale zase ne. Italové (aspoň někteří) žijí skandálem jménem Blumond: stručně řečeno, Ameriku bere útokem Prosecco obarvené na modro. Vtip je v tom, že podle italských zákonů by výrobce nesměl modré Prosecco v Itálii prezentovat jako víno, ale jen jako vinný nápoj. Italské zákony nepovolují použití barviv a ovocných aromat ve víně. Klíčem k americkému úspěchu je právě modrá barva a reklamní slogan o prvním modrém šumivém víně na světě. Italské Consorzio di Prosecco DOC prý připravuje žalobu proti výrobci za poškození značky Prosecco. To ještě bude mrzení – podle všeho je přece Prosecco chráněné jako označení původu a ne jako obchodní značka :-) ale to už je jiná historie o přejmenování odrůdy dnes známé jako Glera!

Chtěl jsem napsat aspoň na závěr něco pozitivního, když je ten Mezinárodní den Chardonnay, ale zase ne. Fakt jsem se snažil, ale moje Chardonnay mělo korkovou vadu. Driftoval jsem k Rieslingu, ale na pracovní dovolenou u Mâconu se fakt těším. Na Roche de Solutré nebo Roche de Vergisson vylezeme hned první den, protože cestou zpátky je vesnická hospoda se senzačními obědy! Adresu neznám, ale to se na místě jaksi automaticky najde. To vás vždycky správně navede, když už tam jste…