Už jsem zaparkoval doma, vynosil víno do sklepa a vyspal se. První dojmy z Alsaska? Když jsem tady psal, že to bude víc o mně než o Alsasku, bylo to trochu sebe-naplňující proroctví :o) ale bylo to rychlé, intenzivní a jinak to ani dopadnout nemohlo. Berte moje poznámky s rezervou, údaje o výměře alsaských vinic kolísají od 13 do 15 000 hektarů, ročně se tady vyrobí přes milion hektolitrů vína. Přesto se pokusím pár dojmů zapsat.         

1. Pinot Noir. Když jsem byl v Alsasku v roce 2006, byl jsem z červených vín rozčarovaný. Žádný společný styl, úplná Morava. V každém vinařství stylově úplně jiný Pinot Noir (a žádný se přitom ani zdaleka nevyrovnal pro mě právě objevenému Burgundsku). Letos jsem jich ochutnal jen pár, ale s úplně opačnými dojmy. Lehká, dobře pitelná a zajímavá vína, a měl jsem dojem, že vinaři věnují Pinotu velkou péči a pozornost. Samozřejmě jsem chtěl sestavit alsaskou Komunitní bedýnku z šesti bílých vín, a skončilo to tak, že jsem jednu bílou odrůdu nahradil Pinotem Noir.

2. Cestování. Zase se mi potvrdilo, jak je důležité mluvit s vinaři přímo ve vinařství. S Laurentem Scheideckerem jsem koštoval jeho vína už v dubnu v Praze a do Mittelwihru jsem si jel dojmy ověřit a potvrdit. Pohled na řadu starých dubových sudů ve sklepě (jeden inox se krčil v koutě) byl výmluvnější než všechny otázky a odpovědi při dvou společných degustacích. Můžu si cestou zpátky říkat, že jsem to vpodstatě měl už v poznámkách z první degustace, ale ten pohled byl jasnej :o) Make it short and sweet, říkají Američani, a je to všechno na horní fotce.

3. Vlastní preference a Skleničkův sklep. V Alsasku jsem si uvědomil, co mají společné vinaři, jejichž vína vystavuju a příležitostně prodávám ve Skleničkově sklepě. Bernard Baudry, Judith Beck, toskánská Caiarossa i Marchesi Ginori Lisci a moselský Karl Erbes. Jedině rakouský biodynamik Sepp Moser používá na základní řadu vín nerezové tanky, jinak všichni ostatní školí víno ve velkých dřevěných sudech, sem-tam barik. Judith Beck mi to v února řekla s typickým klidem, ale jasně: Nevěřím, že by inox dokázal k vývoji vína něčím přispět. To není nic proti nerezovým tankům, jen jsem si sám potřeboval dovysvětlit, proč jsou Scheideckerova vína chuťově plnější než většina okolní alsaské produkce. Jestli to chcete interpretovat jako rozdíl mezi tradičním a moderním, tak jsem asi tradicionalista :o)

Už jsem naznačil, že bude další alsaská bedýnka, tentokrát z vín Laurenta Scheideckera. Ve skutečnosti budou dvě bedýnky, základní a pokročilá (včetně Muscatu Grand Cru Froehn), ale bude ještě chvíli trvat, než to napíšu a připravím. První várku zkompletovaných bedýnek jsem už přivezl, nedočkavci se můžou rovnou hlásit tady, pro ostatní napíšu podrobnější úvodní článek o vínech během týdne. Alsasko bylo skvělý :o)