Tropický den a bohatá nabídka ve sklepě a hale trojského zámečku. Vezmu to stručně, protože kdybych to měl sepsat podrobně, byly by to Jiráskovy sebrané spisy. Kdybych měl vybrat jediný nejlepší stolek, zvolil bych I Dolomitici (i s Elisabettou Foradori). Volné sdružení deseti vinařů od Trenta, Eugenio Rosi se mi líbil už v zimě, ale všechna vína byla zajímavá.    

Na fotce Andreas Gsellmann z Golsu se synem. Rakušanů bylo hodně, hodně mi utkvěla vína Weingut Wimmer-Czerny. Dopustím se zobecnění – rakouská vína (hlavně bílá) byla lehká, nepřetěžkaná alkoholem ani projevem, prostě příjemné pití. Nejspíš díky absenci selektovaných kvasinek byl jejich chuťový projev široký a zábavný. Srovnání rakouských a domácích Pinotů a Veltlínů by bylo poučné a u mě to rakouské vyhrávaly na celé čáře.

Mateja Gravner vedla degustaci pěti amforových vín svého otce Joško Gravnera. Ochutnávaly se vína z ročníků 2007 až 1998 a diskuse vyprovokovaná Isabellou Legeron (mi) ukázala dvě věci, kvůli kterým mívám s oranžádami (Gravnerovi se tomuhle pojmu vyhýbají) problém. Ten první je, že vína obecně pijeme příliš mladá (nejmladší ročník v prodeji je u Gravnerů 2007!). Druhý dojem byl, že Gravner má velký náskok i na vinici. Aspoň podle práce s botrytickými sběry, mně se nejvíc líbila vína z ročníků 2002 a 1998 s vyšším podílem botrytických hroznů.

I kdyby na festival přijel jen tenhle chlapík, byl bych spokojenej :o) Primož Lavrenčič ze slovinské Vipavy, o jeho víně Burja bela jsem psal před rokem tady. Tahal jsem k jeho stolku každého a ověřoval si, jestli jeho vína tak působí i na ostatní.

Z jeho pěti vín jsem zatím znal jen Burju bílou a s úlevou jsem zjistil, že mě baví i ostatní čtyři. Už je mám doma, reporty budou následovat. Jestli jdete dnes do Troje, nezapomeňte se u něj stavit, stolek 51, Posestvo Burja!

Připomínám pondělní uzávěrku rhônské bedýnky.