Čas běží jako spřežení, nad kterým práská bič, vtipkoval kdysi jiří Suchý. V soukromí mě bič času proháněl důkladně, díky střídavé péči o dvě děti jsem míval občas dojem, že blog zanedbávám. Večery s dětmi se projevily vyšší spotřebou kabinetních ryzlinků s osmiprocentním alkoholem, ale když jsem teď prohlížel staré články, dostavilo se překvapení – možná jsem toho zas tak moc nezanedbal :o) 190 článků za rok 2014 je vlastně víc, než bych chtěl a než bych považoval za rozumné. Přesto, pokud jde o víno, byl to nudnej rok a nestál za moc – udělejme si rok 2015 zábavnější!

Na Silvestra 2013 jsem si navymejšlel, že by se zásadní společenská a politická rozhodnutí mohla přijímat na základě věšteckých recencí vína – a vida, současný český prezident to vehementně uvádí do života (jen místo vína asi užívá silnější medicínu). Že se skleničkovská proroctví (často vypuštěná zcela nevážně) občas naplňují, mě spíš než k jásotu vede k opatrnosti až autocenzuře. Samozřejmě mě těší, že po staré úvaze o moravských vínech a apelačním systému tady se zrovna Miloš Michlovský zasadil o vzorové jednoodrůdové VOC Pálava. Ale návrh na další nálepku pro moravská vína tady jsem fakt myslel jako čirou prču – zavedení nálepky by ukazovalo, že bezradnost už přešla v zoufalství.

Vlastně jsem letos ani jednou nebyl na Moravě (když nepočítám krátkou zastávku v Dobré Vinici během dovolené u Znojma a únorovou návštěvu Richarda Stávka cestou z Rakouska od Judith Beck). Na celé Moravě začalo být nejzajímavější „kdy už to praskne„ – tedy jaký průšvih bude nutný k tomu, aby se státní správa vypořádala s nelegálními dovozy vína (že by to dokázaly vinařské spolky, v to už asi nevěří nikdo, a s úrodou ročníku 2014 bude dovozů zřejmě ještě přibývat).

Druhé aféře typu „kdy už to praskne“ jsem zatím věnoval jen dvě věty, první v březnu a druhou v prosinci. Podstatu sporu už kdysi dávno prorocky vyhmátl editor portálu ovíně.cz, který by v této souvislosti už asi nechtěl být jmenován, když kdesi napsal, že (cituju volně popaměti) až čas ukáže, jestli jsou Autentisté ideovým hnutím (Richarda Stávka a dalších) nebo obchodním projektem Bogdana Trojaka. Víc o tom nechci psát především proto, že by každý mohl snadno zpochybnit moji nestrannost. O sporu samém nemám žádné soukromé informace od účastníků (pouze ty běžně dostupné na webu, viz odkazy), ale v Komunitních bedýnkách jsem měl vína několika zúčastněných vinařů (Osička, Dobrá Vinice, Nestarec, Ševčík). Přesto si myslím, že každý, kdo o sporu referuje, by měl přiznat, které straně fandí. Proto dodám, že je mi sympatičtější ideové hnutí (byť s velmi nejasnou ideou) než obchodní projekt, v rámci kterého se jako autentická označují vína jako moravský Cabernet Sauvignon, Hibernal nebo barikovaný Pinot Gris.

Komunitní bedýnky aneb virtuální cestovka pana Skleničky

(Na horní fotce z 1. května 2014 jsou jahody na moselské vinici Erdener Treppchen :o) Když nepočítám jarní chřestovou bedýnku (a tu nepočítám, zájem byl malý a ukázal mi, že se mám držet osvědčeného modelu a nevymýšlet novoty), vypravil jsem do světa deset Komunitních bedýnek. S vínem jsme procestovali kus Evropy: Piemont, biodynamické Rakousko, Moselu, Alsasko, Čechy, Toskánsko, Portugalsko: nejmíň vín bylo paradoxně z Moravy, ale důvody jsem už naznačil výše. I při tom množství se podařilo udržet zájem na slušné úrovni a doufám, že i laťka kvality nikdy neklesla pod přijatelnou úroveň – ale to musíte říct sami, čtenáři. Jsem už dávno smřený s tím, že vína do bedýnek vybírám autokraticky a že stoprocentní shoda s účastníky není možná. Věřím, že největším benefitem je právě srovnání nudných degustačních poznámek na blogu s lahvovanou realitou a její reflexí jedním každým účastníkem.

Rád bych ho rozšířil i o příspěvky dalších autorů, pokud někdo bude mít zájem, a určitě bych se chtěl vrátit k veřejným degustacím každé bedýnky, ale zatím pro ně nemám prostor, vinotéku nebo restauraci, kde by se to dalo pravidelně pořádat. Na konci roku Jižní Svah spustil debatu o financování wine-blogu sponzorskými dary. Držím mu palce, ale za sebe v současnosti přiznávám, že bych blog psal i bez toho. Bez spoluúčasti čtenářů by blog byl určitě chudší, ale placený přístup a sponzoring pro mě v současné době není cesta. Sponzorské dary mi bohatě vynahrazují Komunitní bedýnky. Po úvodních třech letech začaly přinášet i zisk a všestranně se propojují s obsahem blogu, proto o dalším financování nepřemýšlím. Samozřejmě bych uvítal, kdyby účastníci bedýnek posílali svoje komentáře nejen na můj soukromý e-mail, ale rovnou je publikovali v komentářích na blogu. Taky bych uvítal, kdyby se počet účastníků – Bedýnkářů rychleji zvyšoval. V letošním roce bych rád udržel počet bedýnek na současném čísle (10-12) a získal další účastníky. Podporujte pana Skleničku, objednávejte Komunitní Bedýnky (a pište komentáře s vlastními degustačními poznámkami)!

Vína roku 2014

Soukromé ohlédnutí za uplynulým rokem a samožerský výběr nejvýznamnějších vín z čistě soukromého pohledu. Vynechám všechna vína ochutnávaná v degustačních dávkách na veřejných ochutnávkách i v porotě soutěže (těch soutěžních bylo odhadem 650). Minimální množství budiž jedna lahev a hlavním měřítkem nebude jen kvalita, měřitelná ani neměřitelná. Vyzvednu vína, která měla čistě soukromý význam pro mě.

Leden mi zaplnily hlavně dva projekty: Moselský vinař Stefan Erbes přijel do Prahy na Galadegustaci soutěže Prague Wine Trophy a sedm hodin se mnou stál za pultem a naléval víno návštěvníkům, a piemontský Gianluca Battaglio mi poslal óbrkrabici se vzorky. Z té se nakonec urodila piemontská olympiáda a mě asi nejvíc bavilo jeho Moscato d’Asti. Ano, měl jsem od něj i Barolo a Barbaresco a líbila se mi Barbera. Ale nejvíc mě bavilo „polovíno“ s pouhými 5,5% alkoholu a velikým charakterem.

Únorový výběr je jednoduchý. Pochválil jsem si moselský ryzlink, který sám dovážím, 2010 Ürziger Würzgarten Riesling Auslese**, Weingut Karl Erbes, a rovnou jsem mu v rámci vlastního výběru vín pro soutěž napálil 93-94 bodů. Když potom víno skutečně dostalo na Prague Wine Trophy 94 bodů v kategorii sladkých vín (nad 45 gramů cukru), přineslo mi to směs úlevy a radosti. České poroty nedávají přes 90 bodů tak často jako Wine Spectator, například. Poslední kousky jsou ke koupi v e-shopu Skleničkův Sklep.

 

V březnu jsem psal o honosnějších a papírově významnějších vínech, ale za sebe jsem vybral bio-jakostní Weissburgundu 2013 rakouské biodynamičky Judith Beck. Biodynamická bedýnka neměla velký ohlas (příště bych asi neměl propagovat víno tím, že biodynamické), ale tuhle burgundu a základní Frankovku od Beckové bych mohl pít pořád.

V dubnu bych našel spoustu vynikajících vín z degustace burgundského negocianta Pascala Marchanda, ale většinu z nich si prostě nemůžu dovolit kupovat. Senzační byl Meursault 2011, Gevrey-Chambertin 2010 a Charmes-Chambertin 2008 Grand Cru. S ohledem na ceny tedy vínem měsíce dubna jmenuju Trebbiano Spoletino 2013 z umbrijské Perticaie, článek je tady. Samozřejmě sehrálo roli, že jsem se v roce 2012 setkal s vinařem Alessandrem Meniconim. Bez toho bych v dubnu Trebbiano nedostal darem :o) ale doufám, že to neovlivnilo můj úsudek o Perticaie a Trebbianu.

V květnu jsem byl s dcerou v Ürzigu u Erbesů, prošli (a prolezli) jsme stráně pravokořenných vinic Ürziger Würzgarten a Erdener Treppchen, lodí jsme dopluli do Bernkastelu (z cesty lodí po Mosele je i fotka vinice). Jako víno měsíce května musí přijít nějaká Mosela, ale vynechám příležitost zpropagovat něco od mého hostitele a zvolím jiné víno. 2012 Graacher Himmelreich Riesling Kabinett feinherb od Dr. Loosena byl nákup v bernkastelské vinotéce a byl senzační.

Červnová volba je zatím nejlehčí: jednoznačně Modrý Portugal 2012 Oty Ševčíka. Když jsem si ho doma otevřel, překopal jsem plány na sestavení slepé bedýnky a Oťasův Portugal byl jasná volba!

Červenec mi přinesl dost zajímavých vín z Rakouska, ale moje srdce tlouklo pro vipavskou Bouři! Burja bela 2011 (vinař Primož Lavrenčič, vinařství Burja, Slovinsko). Nesmírně silné, výrazné a přitom harmonické biodynamické víno, které dává tušit výraznou osobnost a velký příběh. Chtěl jsem v tom něco podniknout a dovézt víno do Čech, ale po ohlasech na biodynamická vína z Rakouska jsem se zatím neodhodlal.

Srpen byl alsaský a může za to hned několik věcí. Obchodní degustace v Hiltonu a moje poznámky o vínech mittelwihrského vinaře Laurenta Scheideckera. 1. jsou sušší, než jsem očekával, 2. jsou všechna udělaná tradičním způsobem, tedy ve velkých sudech a 3. Muscat 2012 Grand Cru z Froehnu. Vždycky jsem ujížděl na Muškátech Grand Cru, ale na ty v životě narazíte asi tak často jako na devětadvacátý únor v kalendáři. Tak jsem si svoje dojmy zajel ověřit na místo, do Mittelwihru. Bylo z toho několik degustací, především ta u biodynamika Geschickta v Ammerschwihru, a procházka po hunawihrských vinicích s enologem družstva Cave de Hunawihr, ale Scheidecker vyhrál, i díky Muscatu 2012 z Froehnu.

V září sklidila vína z Komunitních Bedýnek spoustu cen: tři Erbesovy ryzlinky dostaly na soutěži Prague Wine Trophy 88, 88 a 90 bodů (všechny tři byly v bedýnkách, článek je tady), Zweigelt 2011 Grosse Reserve rakouského biodynamika Seppa Mosera bral 90 bodů (a o desetinky mu utekl šampion). Přesto bude víno měsíce z malého a vinařsky bezvýznamného regionu, z Čech. Portu Bohemiku jsem poprvé ochutnal na červnové přehlídce Praha pije víno a zaujala mě tak moc, že jsem se v září rozjel do Žernosek. Těžko vybrat jedno víno, do Hezky česky! jsem vybral hned tři a na lednovou Galapřehlídku Prague Wine Trophy vezmu čtvrté, kabinetní Svatovavřinecké 2013. Tak nejspíš to :o)

Za říjen jsem vybral klasický burgundský Pinot Noir. Nuits-Saint-Georges 2006 Premier Cru Clos des Argillières, Château de Prémeaux překvapil, protože jsem od ročníku 2006 už mnoho neočekával. Dostal jsem krásnou vyzrálou a elegantní burgundu plnou ovocných, lesních i minerálních tónů s bezvadně použitým barikovým sudem. U jiných burgund jsem žehral na ceny, Châteaux de Prémeaux mělo ještě v roce 2009, kdy jsem tam byl naposledy, dostupné ceny (i když zrovna Premier Cru bylo v té dražší části ceníku).

V listopadu to musí být Portugalsko a pro mě bylo velkým objevem vinařství Palato do Coa. Nejlepší byla samozřejmě Palato Reserva 2011, Douro DOC, velké ale nepřestřelené víno z Tourigy Nacional a Tourigy Franca. Přesto jsem na víno měsíce nominoval základní Palato Tinto 2011, i díky poloviční ceně.  Moc by mě zajímaly názory účastníků portugalských bedýnek, protože Palato do Coa bych rád přivezl znova.

Dvanáct volných míst je málo na některá vína, která mám rád, třeba na toskánskou Pergolaiu 2010, loirský Sauvignon Pouilly-Fumé 2013 nebo na domorodého Vavřinečka 2006.  Za prosinec vyzvednu jediný sekt (na rozdíl od Vavřinečka je ještě dostupný) a který by mi mohl sbírat body na soutěžích v roce 2015. 2012 Sekt Ürziger Würzgarten Riesling trocken, Weingut Karl Erbes je z klasického ročníku, se silnou kyselinou a výraznou břidlicovou mineralitou, která v nedopité lahvi druhý den ještě zesílí. Svěží, nazrálý a slušně plný suchý ryzlinkový sekt. Pan Sklenička v soukromí sekty moc nevyhledává, ale tohle je vyjímka, která stojí za to!

Na které víno z roku 2014 budete vzpomínat vy?