Během posledního týdne už čtvrtý report z degustace, po Erbesovi (Mosela) a Železném (Pálava) vinař ze severní Itálie. I když odečtu dva referáty samožersky pojednávající o degustacích, které jsem vedl sám, je to možná víc než za celý loňský rok. Ale takový je život – chodí to štráfama :o) Na úvodním obrázku vinař Eugenio Rosi s manželkou Tamarou.     

Maličká luxusní vinotéka Via del Vino nově sídlí v Gurmet Pasáži v Dlouhé ulici. To je místo, kde můžete koupit tři párky za 70 kaček nebo porci chlazeného filetu nilského okouna k obědu na doma za 150 kaček. Za tohle to asi od pražských food bitches schytám, ale pokud k tomu nepotřebujete všechen ten chrom, sklo, černobílé kachličky a jiná trendy pozlátka, pořídíte to jinde levněji :o) Cena jako rozdíl mezi formou a obsahem?

Flemming Teilgaard Laugesen dováží do Čech italská vína už dlouho, výběr vín na policích v Dlouhé je hodně lákavý. V sobotu odpoledne pořádal neformální degustaci na stojáka s trentinským vinařem Eugeniem Rosim. Tenhle sympatický chlapík je členem jedenáctičlenného trentinského sdružení vinařů I Dolomitici, které se hlásí k myšlenkám autentického projevu vín, historii a tradici a taky respektu k přírodě. Charta Dolomistů je tady.

Eugenio Rosi vystudoval enologii na Istituto di San Michele all’Adige a potom pracoval jako sklepmistr v družstevním vinařství ve Vallagarina. V roce 1997 se osamostatnil. Jeho vinařství hospodaří na sedmi hektarech vinic, rozesetých po malých parcelách na třech různých místech (Vallagarina, Volano a Calliano), vesměs jde o vinice pronajaté. Nebyl jsem tam a nerad opisuju, v originále si to můžete přečíst tady.

Myšlenka o rozdílu mezi formou a obsahem se v Dlouhé vracela jako refrén, když Flemming Laugesen prezentoval Rosiho vína. Těžko byste našli dva takové protipóly, jako je neoholený, nedbale ošumělý, zasmušilý introvert Eugenio a usměvavý, dokonale oblečený a upravený extrovert Flemming. Leč vinař mluví jen italsky, takže prezentaci vedl česky (taky italsky a anglicky) mluvící Dán Laugesen. Bylo by pro mě přínosnější dozvědět se, jak se do Rosiho vín projektují vinařovy názory než jak se do nich promítá (z mého pohledu příliš jednosměrný) Flemingův vztah k biodynamice a vínu.

Konečně k vínům: Anisos 2011 je směs tří odrůd: Chardonnay, Pinot Blanc a Nosiola, ze tří různých poloh. Důležitá věc: autochtonní odrůda Nosiola byla původně ve směsi v menšině, dnes je jí polovina a do budoucna Eugenio uvažuje o samostatném vínu z Nosioly. Tři odrůdy kvasí separátně v betonových tancích, do budoucna vinař počítá s tím, že by bylo lepší kvasit mošty společně v jedné nádobě. 10-15 dní macerace se slupkami, po vykvašení zrání v dubových sudech pětistovkách. Nefiltrované, nebo přesněji „filtrované přes dámské punčochy.“ Vinař říká, že se snaží prodloužit kvašení (ale nedostal jsem se k otázce, jak?) a že víno nechává co nejdéle v sudech na jemných kalech. To je ostatně patrné i z degustace.

Za mě je tohle víno bezvadný otvírák degustace, asi jako když v rádiu pustíte hned po zprávách „We Are the Champions!“ Zlatá barva, ale naprosto čirá a jiskrná (i proto dotaz na filtraci a vinařova odpověď s dámskýma punčochama, o chvíli později už byl krámek plný a na podobné zábavné podrobnosti nebylo bohužel místo :o), už podle barvy nazrálé, lehce naoxidované a extraktivní. Nos je výrazně ovocný (bomba!), trochu navinulý, komplexní a vrstevnatý – jak se tři odrůdy ohřívají, postupně se prosazují další vlastnosti ve směsi. Chuť je suchá ovocná s mírnou, ale zřetelnou oxidací, pěknou šťavnatou kyselinou, zábavná a proměnlivá. Překvapí taniny, důsledek macerace na slupkách, ale taniny neruší a dohromady je to fakt paráda. Jediné bílé z degustace, ale samo by mi stálo za cestu do Prahy! Cena na degustaci 500 Kč, už jsem psal, že v pasáži v Dlouhé můžete utratit spoustu peněz mnohem (ale mnohem!) hůř. Doporučuju!

Malá odbočka: mám zmatek v označení vín a doufám, že moje popisky budou korespondovat s tím, co časem najdete na webu prodejce. Eugenio o svých vínech mluvil střídmě a často je označoval odrůdou, Flemming názvem a myslím, že v jediném ceníku na stole byla označená jaksi kombinovaně. Flemming Laugesen komentoval jako nespravedlnost to, že některá vína nesmí být označená jako DOC nebo IGT, ale musí být deklasifikovaná do nejnižší stolní kategorie (třeba pro použití nekodifikovaných metod zpracování hroznů) – já to považuju za samozřejmé a nevadí mi to. Je otrava, když kvůli tomu nesmí být na etiketě uvedený ročník nebo odrůda, ale vinař vždycky najde způsob, jak to obejít a ročník na etiketu dostat, a na degustaci jsme si to mohli říct bez omezení. Kdyby Pán Bůh chtěl, aby byl život jednoduchý, nechal by rovnou všechno růst na stromech i s cenovkama :o)

Další víno bylo rosé Riflesso Rosi 2013, směs Merlotu a kabernetu Sauvignon. Kvasí v betonových tancích (jako snad všechno, jednou provždy dodám, že spontánně – platí to pro všechna vína) a přidává do vykvašeného vína slupky z bílých vín. Vinař říkal, že kvůli antioxidantům (jakože místo přidané síry), ale už jsem se na to nedoptal. Celková síra 10 mg, takže asi bez přidané síry.

Bledá růžovorudá barva, zase navinulý nos. Kulatá kultivovaná chuť (žádná perlička nebo bujará svěžest!), suché s 12,5% alkoholu, lehké a krásně pitelné víno. U rosé bych čekal svěží víno s perličkou, tohle je sice lehké, ale seriózní pití.

Marzemino Poeima 2011. Čisté Marzemino, trentinská odrůda rostoucí na pouhé (asi) stovce hektarů, setkal jsem se s ním zatím jen v podání obřího družstva Mezzacorona. Nádhera, a jestli se nechcete rozptylovat podružnostma, tak přeskočte celý odstavec :o)

Temně rudá neprůhledná barva, na nose živočišné a kořeněné, zjitřené alkoholem a za studena trochu potlačené ovocné vůně, později naopak fialky a třešně – no není to zábava? V chuti suché, velmi příjemné a kultivované, pěkná kyselina (pro zajímavost – na začátku mám v poznámkách potlačenou, po čase už výraznou kyselinu:) a mineralita. Třetina hroznů se před kvašením několik týdnů suší a následně se přidává do již kvasících nádob. Tři druhy sudu pro vyzrávání (třešeň, dub a kaštan), s odrůdou se asi díky ovocnému projevu nejlíp identifikuje třešeň. Za studena taniny spolu s kyselinou svírají pusu, ale všechny charakteristiky se s ohřátím mění. ve vůni i v chuti jasně „severský“ projev bez přezrálosti, nesmírně osobité a příjemné víno. Jasné doporučení, koupil jsem lahev staršího ročníku pro srovnání.

Esegesi 2009. Cabernet Franc z Eugeniova vůbec prvního vinohradu v zahradě vily uprostřed Rovereta. Tohle víno nemůže nést označení DOC nebo IGT protože je směsí tří ročníků, které „metodou solera“ nechává vinař vyzrávat společně v jednom sudu – nový ročník přimísí k už dříve uloženým vínům. No jasně že to není DOC ! :o)

Temně rudá jiskrná barva, těžší a komplexní třešňovo-ostružinová vůně. V chuti dobrá kyselina, ovoce a lehce tříslo. Suché, ještě zavřené a nejspíš s velkým potenciálem pro vyzrávání v lahvi. Měli jsme ročník 2010+11+12 (jestli jsem správně rozluštil etiketu). Jako koncept vypadá suché cuvée tří ročníků šíleně, jako víno to překvapivě funguje.

Esegesi 2008. Cabernet Sauvignon + Merlot, takže globální odrůdy, nic autochtonního :o) Šedesátidenní macerace a vyzrálé hrozny. Krásná temně rudá barva s nazrálým světlejším okrajem. Ve vůni stopa stájových tónů, zralé červené ovoce. V chuti suché, komplexní, pěkně vyzrálé ovoce, dobře zakomponovaná kyselina a projevem severská verze bordeauxské komplexnosti. Trochu mladé, už podle úvodní poznámky se mířilo na dlouhověké víno.

Sladká tečka na konec, Oren 2009! 0,375litrový půlčík, slámové víno z hroznů odrůdy Marzemino sušených pár měsíců na rohožích neboli pokus o reinterpretaci odrůdy:o) Reciotto z Marzemina?

Temná, skoro černá barva, mohutná vůně s černým ovocem, hodně vyzrálé. Chuť už hladká, kulatá, s výrazným ovocem (ostružiny, fíky), mineralitou a (lehounce) kořením, taniny. Školené v sudech z třešňového dřeva, aby vliv sudu podtrhl senzorické charakteristiky odrůdy (třešně). Ročník neuveden (viz výše, maskován jako označení šarže, slámové). Díky prachovým taninům má víno suchý konec a dochuť. Parádní!

Všechna vína jsou čistá, více nebo méně komplexní, vybalancovaná a harmonická. Nepřevážená jedním směrem, a co je nejdůležitější: platí to o vínech z místních odrůd (Marzemino) stejně jako o vínech z mezinárodních či globálních odrůd (Cabernet Franc, směs CS a Merlot), a bez ohledu na tradiční či novátorské zpracování ve sklepě (mísení ročníků například). Za mě naprosto bez výhrad a velká gratulace za Anisos a Marzemino. Díky vínům bych přivítal i výklad v italštině bez překladu :o)