Dnešní zážitky rozdělím do dvou článků, protože mám fotky, které by se spolu marně tloukly. Ti, co mě sledují na Facebooku, to už viděli, ale to se nedá nic dělat :-) Třeba úvodní fotka je esence a pastva pro oči zasvěcených milovníků Alsaska. Ti poznají středověký opevněný kostel v obci Hunawihr, kolem něj se rozprostírá Grand Cru vinice Rosacker. Kašna v popředí pochází nejmíň ze čtrnáctého století. Jmenuje se Fontaine Sainte-Hune a podle ní pojmenovali Trimbachovi i ryzlink, který byl dlouho na první příčce nejdražších ryzlinků na světě. Alsasko v jediné fotce :-)
Jinak v Alsasku bylo dnes nádherné babí léto, odpoledne 25 až 26 stupňů. Dal jsem si Tarte Flambée v Ribeauvillé a bez ohledu na polední pohodu jsem si řekl, že ve franckém Wurzburgu ho dělají lepší. Sklizeň hroznů oficiálně zahájili už v úterý 21. srpna, zatím se samozřejmě sklízí jen hrozny na Crémant. Růžové hrozny na horní fotce jsem bohužel neurčil ani na druhý pokus, mladý pan Sipp mi nakonec prozradil, že to je Pinot Auxerrois (vyzrává brzy a do Crémantu ho míchají s Pinotem Blanc, který je ještě málo zralý a má o to víc kyselin).
Ráno jsem měl po mnoha letech schůzku v Mittelwihru s Laurentem Scheideckerem. Několik kamarádů u něj bylo na jaře a vypadali nadšeně. Schei vyměnil velkou část sklepní technologie, rozšířil vinice a vůbec vede vinařství zajímavým směrem. Na fotce je před tradičním velkým sudem, ale spoustu sudů nahradil nerezovými tanky, omezuje chemii, přestal sířit (až při lahvování přisíří). Nechává už všechna vína kvasit spontánně a nevadí mu, že to kvasí dlouho, a nakonec mě odstřelil nádherným Pinotem Noir 2016, který nechal v sudu osmnáct měsíců a nalahvoval až teď v dubnu.
Že vyměnil etikety je ta nejmenší změna, ale jednoznačně k lepšímu. Vína si zachovala charakter a odrůdovost, vlastnosti, pro které jsem je před čtyřmi lety koupil do Komunitních bedýnek, a přidala víc čistoty a pevnosti. Víc teď večer nedám, ale přivezl jsem si spoustu vzorků, tak o nich asi ještě napíšu.
O večerní moselské degustaci ryzlinků 1979 až 1998 někdy příště…