Furt je něco poprvé. Jdete poprvé do školy, dostanete první jedničku nebo spalničky. Jdete poprvé do cirkusu nebo si poprvé zlomíte ruku. Já mám poprvé Carmignano. To je taková zatrachtilá apelace (denominace) v Toskánsku. Píšu zatrachtilá proto, že o ní už nějaký čas vím, ale vůbec nevím, co od ní čekat. Úvodní fotka je odcizená z Wikipedie.

Musel jsem se podívat na mapu, kde Carmignano leží, a leželo úplně jinde, než jsem čekal. Pomyslel jsem si, to to pěkně začíná, Carmignano je totiž na západ od Florencie. Asi jako kdyby bylo na východ od Florencie místo na západ, mohlo by to být Chianti Rùfina a byl by pokoj. Rùfinu znám a vím, co od ní čekat. Z Carmignana jsem dostal ceník vín a na něm typicky směsky: Sangiovese, Cabernet Sauvignon, Canaiolo Nero, Colorino, Syrah a Merlot. Tyhle červený směsky dotáhli nejdál záludní Francouzi, složení odrůd Chateauneuf du Pape se čte jako stará sestava Olympique Lyon.

Wikipedie tvrdí, že jako vinařský region je to malé (110 hektarů), ale staré s velkou historií (Kosmas Medicejský udělil místnímu vínu výsady už roku 1716) a podivnou tradicí míchání Sangiovese a Cabernetu Sauvignon od osmnáctého století. Současná pravidla denominace vyžadují alespoň poloviční podíl Sangiovese a povolují 10-20% Cabernetu Sauvignon nebo Franc, maximálně 20% Cannaiolo Nero, 5% Mammolo a Colorino a až 10% bílých odrůd (Trebbiano, Malvasia). Aby to bylo jednodušší, tak paralelně existuje ještě denominace Barco Reale, do které se zatřiďují vína z mladých výsadeb neboli deklasifikovaná vína Carmignano. Musím se někdy Giuseppe Rigoliho zeptat, co přesně znamená Barco Reale, protože to zní jako italský překlad programu španělského fotbalového derby.

Něco o vinařství. Fattoria Ambra (web) patří rodině Romei Rigoli od roku 1870, jméno má podle básně Lorenza Magnifico z patnáctého století. Dvacet hektarů vinic mají na čtyřech místních nejvýznamnějších tratích – Montalbiolo, Elzana, Santa Cristina in Pilli a Montefortini. Cabernetu Sauvignon se tady říká francouzská odrůda (Uva Francesca) a legenda říká, že se tady pěstuje od 13. století. Když přeskočím legendy a pověsti, tak má rodina Rigoli asi 18% rozlohy celé denominace. Jejich Carmignano Santa Cristina in Pilli 2015 získalo pro rok 2019 nejprestižnější italské vinařské ocenění, Tre Bicchieri Gambero Rosso. Je to malá denominace, ale Rigoli jsou v ní velkým hráčem.

Barco Reale di Carmignano 2018, Fattoria Ambra
Mladé vinice na pískovci a vápenci s hustotou 3300 a 5000 keřů na hektar. Z několika technických listů odhaduju, že jako první se sbírají hrozny na rosé, druhá selekce hroznů jde do Barco Reale. Nejlepší hrozny se sbírají ještě později a jdou na Carmignano a Riservu. Barco Reale je 75% Sangiovese, po deseti procentech Cannaiolo Nero a Cabernet Sauvignon, 5% tzv. ostatní odrůdy. Beru to s rezervou, protože tomu rozumím tak, že se hrozny sbírají především podle zralosti. Výtěžnost 40 hektolitrů na hektar. Dvoutýdenní macerace slupek s řízenou teplotou a přečerpáváním moštu, malolaktická fermentace. Sedm měsíců v betonových tancích, pětina objemu vyzrává ve větších sudech (350 a 500 litrů). Organický certifikát (pro všechna vína od 2018).

Jak se dalo čekat, pěkná rudá barva s karmínem, poměrně světlá až středně plná. Ve středně intenzivní a jednoduché vůni červené ovoce a bylinná aromata. V chuti zpočátku hodně jednoduché, po hodině se otevře a působí plnější. Červené ovoce, jemné koření, jednoduchý projev, dobře pitelné. 13,5% alkoholu. Wikipedie zmiňuje, že Carmignano mívá méně kyselin než klasické Sangiovese z Chianti, a Barco Reale to potvrzuje. Vzhledem k jednoduššímu projevu to nevadí, vyšší kyselina by asi vyčnívala a rušila. Slušné víno na běžné pití, harmonické a bez výhrad, jen s tím, že u podobných jednoduchých vín záleží hodně na ceně.

Carmignano 2016 Montefortini – Podere Lombardia, Fattoria Ambra
Temnější třešňově rudá barva, vůně zralých třešné křupek. Masitá, čistá, třešňová. Sangiovese, jak ho neznám – 80% Sangiovese, 10% Cabernet Sauvignon, 5% Cannaiolo Nero a ostatní. Poměrně mladé vinice vysazené 1998 – 2006, 5000 keřů na hektar a 40 hektolitrů z hektaru. Dva až tři týdny macerace slupek s řízenou teplotou a přečerpáváním moštu, malolaktika. Dvanáct měsíců ve dřevě, polovina v tonneau (350 a 500 litrů), polovina ve velkých sudech (25 hl). Chuť i vůně jsou krásně hladké, zakulacené, příjemné, ale přímo dřevo není poznat, nevystupuje. V chuti poměrně koncentrované, středně plné s hebkými taniny, 13,5% alkoholu. Zajímavý minerální závěr s živostí a slanou chutí, celkově příjemná střední třída se zajímavým chlastacím potenciálem (seriózní kritici to nazývají pitelnost). ale je moc pěkně udělaný, dřevo ohladilo víno, ale samotná dřevitá aromata nevystupují.

Za mě příjemné překvapení. Vytáhl jsem do deštivého středečního odpoledne dvě neznámé lahve, které jsem si chtěl nechat na přespříští týden, a našel zajímavá vína s harmonickým projevem a charakterem, který jsem v Toskánsku nečekal, ale který má zřejmě starodávné historické kořeny. Pokračování příště – vinař (horní fotka je tentokrát odcizená z webu Tenuty di Gracciano) mi poslal ještě dvě Riservy…