Už nadpis bych měl psát velkými písmeny :o) víno od počátku vzbuzuje respekt. Úvodní poznámky bych mohl zkopírovat od Zeleně až po celokorek, ale potom už jde víno vlastní cestou. (O vinařství jsem psal před rokem tady, s vinařem Primožem Lavrenčičem jsem se setkal až teď o víkendu na PPV.)

Plnotučná světlá zlatá barva, i tentokrát bez oxidace, ale s delší macerací slupek a ležením na kvasnicích, ale to předbíhám, viz dále. Evidentně bez filtrace, jiskra vypadá jinak. Nic proti filtrovaným vínům, mám rád jiskrný vzhled, ale tenhle drobnej zákal mi nevadí.

Vůně je dospělá, komplexní. Napadlo mě přirovnat to ke slupkám z oloupaných jablek, ale ještě jsem k nim nevoněl… naleželá do navinutého ovoce, trocha jemného koření, ale nic jednoznačného. Však je to směs tří (a více) odrůd, Rebula (30%, Ribolla Gialla), Vlašák (30%, nojo, ryzlink vlašský)  a Malvasia (30%). Zbylých deset procent tvoří starý vinohrad se smíšeným a obtížně identifikovatelným složením a la Gemischter Satz. Žádný moderní experiment, ale pokračování tradice: kdysi se taková vína ve Slovinsku dělala pod názvem Vipavec. Staré vinice a dvanáctiměsíční školení vína ve dvou velkých sudech (30 a 40 hektolitrů).

V chuti svěží, mladistvé, s odbouranou kyselinou jablečnou (a ze smetanové hustoty a struktury jde poznat, že se školilo v sudech spolu s jemnými kvasničními kaly), v ovocném projevu jde do vyzrálého bílého ovoce, ve středně dlouhé dochuti nejdéle visí na patře jablkový kompot. Nicméně ovocný projev ani zdaleka nepřevládá, víno má komplexní projev, jen je ještě sevřené, mladé a potřebovalo by ještě půl roku (nebo víc) času. Jestli jsem první den ve víně marně hledal těkavky (v loňském ročníku byly), tak se objevily druhý den, byť v mírné podobě.

Myslím, že u většinového publika by měl větší úspěch Zeleň – s výraznější kyselinou a jednodušším projevem je bližší domácím vínům, Burja bela má mnohem větší ambice, ale potřebuje taky větší soustředění a konzumenta obeznámeného s tím, co se děje za hranicemi Česka. Typicky snad fanouška Dobré vinice, ale pokud jde o chuťový projev vína, jsou Burja a Dobrá vinice protiklady. Vidím Burju jako introverta a Nejedlíkovo VDB jako extroverta, i když to nejde úplně vztáhnout na vinaře a celou produkci: Lavrenčičův Zelen a Nejedlíkovo Veltlínské na kvasnicích mají naopak hodně společného. Pro někoho může být Lavrenčičův Zeleň až příliš mainstreamový a komerční, mně se z Burje líbí komerce i slovinská klasika.