Titulek trochu přehání, devadesát minut po otevření se už víno ke svému burgundskému původu přiznává, ale první degustace mě zaskočila. Severská sevřenost, výrazná kyselina, nedůrazné, ale zřetelné taniny a svíravost. Poměrně malá koncentrace a lehký projev. Hned po otevření bych víno naslepo tipoval na Německo.

Marka Boutheneta jsem poprvé navštívilv roce 2007, tehdejší vzpomínky a komentáře jsou tady. Hautes Côtes 2005 a 2006 byly už v druhých Komunitních bedýnkách. V roce 2009 už myslím Marc kandidoval na starostu Cheilly-les-Maranges, teď by měl končit už druhé starostenské období v burgundské obci s apelačním statusem. Jednou mi při degustaci vyprávěl veselou historku o družbě s jihočeskou obcí (jejíž jméno jsem díky výslovnosti nerozeznal) a o družební návštěvě v Čechách během volebního dne, kdy jeho protějšek – česká starostka nebyla znovu zvolena :-)

Vinařství sídlí v osadě Mercey, spadající pod Cheilly-les-Maranges a na Burgundsko je docela velké (20 hektarů vinic). Pěstuje hlavně Pinot Noir, něco málo Chardonnay a Aligoté. Crémant dělají z Pinotu Noir, ale připravuje jim ho Louis Picamelot. Nadzemní sklep je další burgundská klasika (v mnoha burgundských obcích nemůžete kopnout do země kvůli spodní vodě). Vína zrají rok v barikových sudech, v případě základních vín jen starších, vícekrát použitých.

Marc Bouthenet sbírá s Hautes-Côtes-de-Beaune ocenění celou dobu, co pamatuju. Poprvé jsem ho někde koupil kvůli nálepce Tastevinu na lahvi, Tastevinu dodnes věřím. V každém ročníku, který jsem měl, tenhle Pinot byl lepší, než co deklarovala apelace. Před rokem jsme ve sklepě ochutnávali sudové vzorky s Markovým synem Antoinem, který už přebírá běžný provoz vinařství. Hautes Côtes de Beaune 2015 mě nadchlo, komentoval jsem to, že by se dalo hned lahvovat a pít. „Je to vždycky první víno, které je připravené k pití. Ale už se potom nevyvíjí. Santenay nebo Maranges potřebují ještě čas na lahvi a potom se zlepšují. Hautes Côtes už ne,“ potvrdil Antoine.

Bourgogne Hautes-Côtes-de-Beaune 2013, Marc Bouthenet
Moje rok staré poznámky jsou podobné jako dnešní. Hodně světlá rubínová barva (už je tady Německo :-), komplexní vůně s ne úplně vyzrálým ovocem a lehkým kořením. V chuti dobrá kyselina, nevyzrálé ovoce, koření, stopa taninů. Střídmý projev, žádné ovocné orgie. Lehkost, mineralita, peckoviny a klidná harmonie. Standardních 13% alkoholu. Po devadesáti minutách už původní charakteristiku (strohé Německo) vystřídalo střídmé, ale příjemné Burgundsko. Byla to asi poslední lahev, tím víc jsem zvědavý na nový ročník 2015. Tentokrát bych si ho přál hodně a pil bych ho mladé :-)