Omlouvám se za bulvární titulek, ale je to tak: Vermentino od Sella&Mosca bylo jedno z prvních bílých, ke kterým mě zlákaly police COOPu v toskánské Vadě. Myslím, že „La Cala“ je jen exportní nálepka, v italských supermarketech je víno označené jen jako „Vermentino di Sardegna,“ ale vsadím se, že jde o stejné víno. S cenou mezi 5 a 6 EUR to byla karta vyhrávačka mých prvních italských dovolených.            

Možná to bylo nejčastěji popisované víno na starém Skleničkově blogu: český dovozce míval nový ročník už v únoru a já jsem si s ním jako s woodoo loutkou vyvolával orgastické stavy toskánské letní pohody v době, kdy si moje děti ještě na zahradě stavěly sněhuláka. V létě zase, hned po příjezdu do Toskánska, jsem se vydával na první nákup do COOPu a uspokojilo mě teprve, když jsem víno našel a ulovil do vozíku. Možná to byla závislost, Vermentino v nákupním vozíku mi přinášelo úlevu a radost.

Sella&Mosca (web) je velkovýrobce, jeho historie je velký příběh: v roce 1899 začali na Sardinii dva dobrodruzi z Piemontu (technik Sella a právník Mosca) čistit půdu od pískovcových a vápencových kamenů. Dnes tam je 550 hektarů vinic vinařství Sella & Mosca.

Malá obočka: Myslím, že je vlastní skupina, která vlastní i Cinzano (bez záruky), ale současný web o tom nic neuvádí. Ten dřívější před několika roky předváděl i grafiku reklamních kampaní Sella&Mosca, mimochodem vynikající. Jejich grafika mi tehdy vnukla myšlenku, že ta správná modelka pro reklamní kampaň moravských vín by byla Tereza Maxová – že později nafotila reklamu pro Bohemia Sekt místo Vinařského Fondu mi přišlo jako výhra (pro Bohemia Sekt), i když fotky Maxové byly jaksi usedlejší (=nudnější a méně inspirované) než italské vizuály propagující Sella&Mosca.

Vinařství se chvályhodně zaměřuje na místní tradiční odrůdy (Vermentino, Cannonau a Carignano), a když už mezinárodní odrůdu, tak z ní rovnou udělá jeden z nejlepších italských kabernetů, Marchesi di Villamarina.

La Cala 2013, Vermentino di Sardegna DOC, Sella&Mosca

Světloučká citronová barva mladého vína, na nose intenzivní a vyzrálé herbální vůně. V chuti úplně suché s až slaným nástupem, šťavnaté, nejspíš bez odbourání jablečné kyseliny a laděné spíš do nezrale ovocných tónů, s výrazným minerálním závěrem (s přispěním síry, obávám se). Mladé víno z nerezu na rychlé vypití, přesto charakteristické pro odrůdu i původ, asi jako jsou mladé nerezové veltlíny charakteristické pro rakouský Poysdorf (včetně přátelské ceny). Ve stobodovce OIV by to nedopadlo nijak zázračně, ale já mám prostě k Vermentinu ze Sardinie vztah jako k první lásce – ta vám většinou taky nevydrží na celý život,  ale přece byste ji deset let poté nebodovali :o)