Zase se mi nahromadilo několik historek a donutilo mě hledat, co mají společného. Kamarád malovinař, co chtěl koupit suchej moselskej ryzlink, další chtěl moselskou biodynamiku a jeden, co po mně chtěl oranžádu z vyhlášené francouzské apelace. Proč tak často chceme to co není? Zajímalo by mě, jestli se to tak často vyskytuje u jiných národů, nebo jestli to je dané jen zgruntu špatným založením domácího vinařství.

Hledání suchýho moselskýho kabinetu je už asi folklór. Poprvé to bylo asi před třema roky. Zavolal kamarád, že pojede kolem a chce koupit pár moselských ryzlinků. Ať mu vyberu to nejlepší. Vybral jsem a prodal. Po měsíci jsem telefonoval, jak se to líbilo. Vůbec ne, moc sladký. Víš, já hledám něco suchýho, mě ty slaďáky nebaví. Vtip je v tom, že kamarád dělá víno a jezdí po světě, za vínem. Kdyby mi řekl, že chce suchej kabinet z Mosely, asi bych mu vysvětlil, že to je variace na sladkou burgundskou šardonku z Musigny nebo růžovej Rolls-Royce kabriolet se zelenejma hvězdičkama. Jestli jste úplnej cvok a máte dost peněz, tak to možná pořídíte, ale jinak prdlačku.

Našel bych další příklady, jen by nebyly tak nápadný. Suchej alsaskej Gewurztraminer? Jistě, pane ministře. Jsou sladký a sušší alsaský Tramíny, ale fakt suchej a dobrej Tramín je oxymoron, asi jako nezralý hrušky z Egypta, co je ještě nedovezli. V Tramínu se nenechává zbytkovej cukr proto, aby byl sladkej, ale aby zdůraznil odrůdovou aromatiku, a kdo to spálí dosucha s patnácti procenty alkoholu, ten kašle na základní harmonii odrůdy a původu i na konzumenta.

Na podzim mi kamarád v souvislosti s dovozem vín alsaských biodynamiků Kuentz-Bas řekl, že ta vína jsou trochu konvenční a proč z Alsaska nepřivezu nějakou oranžádu, nejlíp rovnou z kvevri. Vysvětloval jsem mu, že v Alsasku se tenhle druh experimentů nepěstuje, a protože žije v Čechách, moc tomu nevěřil. Podobně to bylo v jiném případě s dotazem na moselské biodynamiky a proč nějakého nepřivezu. Biodynamické vinaře na Mosele spočítáte rychle, a představuju si, že by dobrá otázka v testu WSET Diploma zněla tahle: Vyjmenujte hlavní překážky biodynamického vinohradnictví v údolí Mosely a proveďte jejich rozbor. Máte na to 45 minut, ale jestli jste tam někdy byli a prošli se po Urziger Wurzgarten, napíšete to za deset minut. (Nechám si to na živé degustace, abych předem nevystřílel všechno, co mám v zásobě :-)

V ranných časech wineblogů jsem psával, že základní problém domácího vinařství je to, že konzument nikdy neví, co s lahví vína doopravdy kupuje. Bude to sladké nebo suché? Nedozrálé nebo přezrálé? Reduktivní nebo oxidativní? Tíhl jsem k velkým světovým vinařským regionům, protože ideál Chianti Classico nebo bílého burgundského je jasně daný a všichni vinaři se k němu každý rok jen víc nebo míň přibližují. U klasických vín vždycky víte, co dostanete. Že je to nuda? Nemyslím, Chianti i Burgundsko patří stále mezi nejpestřejší, nejzábavnější a nejpřitažlivější vinařské regiony. To bylo v dobách, kdy bylo (v Čechách a) na Moravě 50 schválených odrůd. Dnes je jich přes 70 a když napíšu, že konzumenti zjistili, že víno se dá udělat ze všeho, nemám na mysli ten starý vtip o vinaři na smrtelné posteli (jestli to teda je vtip???). Do toho začali vinaři zkoušet barikové sudy, kvašení bez síry a extrakci slupek u bílých odrůd. My jsme zase začali ochutnávat francouzské vin natur vinaře a kdeco ze světa. Nastalo zmatení jazyků jako na babylonské věži.

Před dvěma roky byl v Praze Willi Balanjuk, prezident rakouských Weinakademiků, a komentoval domácí Pálavy. Nechápal, jak může být na prestižní degustaci několik velkých výrobců se suchou, polosladkou a sladkou Pálavou. Musíte se domluvit a dát odrůdě jeden projev, říkal s tím, že primárně je to odpovědnost těch velkých. Zdálo se mi, že podceňuje skutečnost, že domácí vinaři prodávají víc Pálavy, než kolik se dá na Moravě vypěstovat, a dodnes se na tom nic nezměnilo. A nezapomeň, synku, že Pálavu můžeš vyrobit aji z hroznů Pálavy…

Proč dnes (někteří) konzumenti přijímají rezistentní odrůdy a novošlechtěnce jako rovnocenné velkým odrůdám? Za mě je na vině nabídka, tedy vinaři. Už i Svaz Vinařů na webu přiznává, že zhruba jeden rok ze tří není nejsou domácí vinaři schopni díky počasí vypěstovat kvalitní hrozny pro výrobu vína. To je přijatelné, pokud se chcete považovat za zahrádkáře, kteří se baví výrobou vína ve volném čase a na vlastní náklady, ne u průmyslového odvětví. Proto se vysazují Hibernaly, Rubinety a další novošlechtěnci, odrůdy schopné dát hrozny i ve špatných rocích, ale nikoli takové hrozny, ze kterých by se dala vyrobit špičková vína. Zahrádkáři za vlastní peníze nebo výrobci vína? Tenhle problém nemá snadné řešení, ale otočte to na ekologii. Je ekologické pěstovat ředkvičky na rovníku nebo ananas za polárním kruhem? Obvykle se odmítám zabývat ekologií vinařství z toho prostého důvodu, že jsem zvyklý od dobrých vinařů ze světa, že ekologie je pro ně jaksi základní a automatickou podmínkou hospodaření. Nutnou, ale nikoli postačující. Ale pěstovat na Moravě víno tam, kde není réva schopná pravidelně plodit hrozny není ekologické. Horší jsou už jen všudypřítomné žluté lány řepky – pěstovat na polích pohonné hmoty do aut je zvěrstvo.

Tím, že se na Moravě místo dvou odrůd pěstuje 70, není nabídka moravského vinařství lepší. Je jen širší, ne kvalitnější. Totéž platí o suchých, polosuchých, sladkých nebo barikovaných Pálavách (a dalších odrůdách). Kdyby se k sedmdesáti moravským odrůdám přidalo dalších sedmdesát novošlechtěnců, nabídka vín by byla ještě pestřejší, ale nebyla by ani o chlup lepší (vsadím se, že by byla naopak horší). Jen by došlo k dalšímu zmatení pojmů a měřítek.

Babylonská věž roste a s ní zmatení jazyků. Barikovaný Hibernal? A bio? Ale jistě! Barikovaný suchý tramín nebo naopak sladký barikovaný Pinot? Je vidět, že jste znalec…  Když suchej kabinet z Mosely poptává někdo neznámej, je to OK. Když je to někdo, kdo na Mosele byl a mluví o terroirových vínech, tak ztuhnu. V klasických regionech obvykle nedostanete cokoli si usmyslíte. Proč by to někdo měl chtít od moravských vinařů? Přezrálej Sauvignon z Marlborough? Barikovanej sladkej Pinot Blanc 2014 z Pálavy? Zborcené harfy tóny? Růžovýho nosorožce? Zkuste to ve Zverimexu. Nebo u Davida Copperfielda.

To není nic proti experimentování, ať si vinaři zkouší barikovat Hibernal nebo Tramín, ať zkouší obelstít přírodu a vyrobit sladký barikovaný Pinot nebo cokoli z Rubinetu. To je jen apel na konzumenty, aby si ujasnili měřítka. S rostoucím množstvím způsobů, jak vyrobit supermarketové konzumní víno rostou i ceny klasických vín, víc než kdy předtím. Experimenty s výsadbami rezistentních odrůd na místech nevhodných pro pěstování klasických odrůd nemůžou konkurovat vínům z klasických světových regionů.

Ale klasický sladký Tramín, suchý Pinot Noir, Sylván nebo Pinot Blanc ze starých vinic budou v aktuální alsaské bedýnce z Hunawihru. Nic než klasika! Dnes je uzávěrka, takže nejvyšší čas se přihlást. Podrobnosti jsou tady a přihláška tady.