Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, tak se vracím k Vernaccii. Bráním se opakování, ale když píšu o Vernaccii po desáté, už se opakování nedá vyhnout. Není to velká odrůda a zas tak moc se toho o ní nedá napsat. Namátkou jsem o ní psal tady a tady, první písemná zmínka o odrůdě je z roku 1276 (čtyřicet let před narozením Otce Vlasti, který údajně přivezl první révu do Čech), pěstuje ji asi sedmdesát vinařství v okolí toskánského městečka San Gimignano. Jeho siluetu tvoří vysoké středověké věže, pro které se městu říká toskánský Manhattan. A musím připomenout nalebné úzké uličky, náměstí a úžasné zmrzlinářství na náměstí.  

Celková výměra vinic San Gimignana je asi 1200 hektarů na většinou kopcovitých terénech, ale výsadby Vernaccie z toho tvoří jen něco přes 700 hektarů. Denominace Vernaccia di San Gimignano je od sedmdesátých let nejstarší italské DOCG pro bílá vína. Málo se ví o druhé denominaci San Gimignano pro červená vína. Vzhledem k malé popularitě (a poplatkům za označení DOC) se část místních červených vín lahvuje jako IGT Toscana.

Shrnuto a zjednodušeno, rozlohou vinic je San Gimignano srovnatelné s Velkými Bílovicemi, ale díky soustředění na jednu místní odrůdu dokázali místní vinaři dostat San Gimignano do povědomí milovníků vína na celém světě. Jsou za tím roky práce. Vernaccia ještě nedávno trpěla na nízkou kvalitu, bývalo to typické laciné supermarketové víno. Pravidla denominace dovolují sklízet asi 9 tun hroznů z hektaru. Průměrná hustota vinic je 3500 keřů na hektar, takže se sklízí 2,5 kg z keře. Meziřadí mívá odhadem 2,5 metru. Několikrát jsem při hovorech s vinaři vyrozuměl, že omezovat úrodu hroznů u Vernaccie nemá smysl (ještě tak u modrých odrůd…) Dlouhá léta bývala Vernaccia tenké, málo tělnaté víno, ve kterém díky menší plnosti vynikal typický a výrazný minerální závěr. Paradoxně byla díky slabšímu tělu mineralita nápadnější právě u vodovatých supermarketových vín. Pomohla současná popularita minerálních chutí k uznání Vernaccie nebo má Vernaccia zásluhu na prosazení minerality jako jedné z vlastností kvality vína? Co bylo dřív, slepice nebo vejce? Řekněme, že pro marketingové prosazení Vernaccie byly příznivé okolnosti.

Většinu produkce vždycky vypili turisti, kteřé hojně přijíždějí do San Gimi po celý rok (teď v dubnu jsem našel volné místo na čtvrtém parkovišti z místních čtyř). Když místní vinaři uvažovali o zvyšování prodeje, bylo jasné, že to nepůjde rozšiřováním výroby. Víc vinic nebylo k mání a zvyšovat sklizeň už nebylo možné. Zbývala jediná cesty – zvyšovat prodejní cenu. To bylo nutně spojené se zvyšováním kvality vína. Moderní technologie ve sklepě, organické pěstování hroznů, opuštění reduktivní výroby jako jediné možné cesty a experimentování se školením v sudech (včetně barikových) a delším ležením na kvasnicích. Základem produkce (i image Vernaccie) je stále lehké suché minerální víno s neodbouranou jablečnou kyselinou, připravené v nerezových tancích s řízením teploty a určené k rychlé konzumaci do příštích Vánoc. Zároveň přibývá ambicióznějších vín určených k delší archivaci a nabízejících konzumentům víc než jen hladké zapití pizzy v toskánské restauraci. (Na horní fotce Simone Santini, Tenuta Le Calcinae, na dolní Flavia a Francesco z Cappella Sant‘ Andrea.) Při prvních návštěvách Itálie pro mě byl typický minerální projev Vernaccie na samé hranici a často jsem zvažoval, jestli se mi to líbí nebo jestli je mi to už nepříjemné. To platí hlavně pro průmyslovou velkovýrobu, s návštěvami několika malých vinařství se moje obavy rozptýlily. Bohužel v prodeji v Čechách převládají právě výrobci orientovaní na supermarketovou distribuci.

Pokud jde o Vernacciu di San Gimignano a texty na Skleničkově blogu, dovezl jsem už v roce 2012 do Komunitních bedýnek dvě vína od Simona Santiniho. Měl jsem tu i texty o vinařství Cappella Sant‘ Andrea, Guicciardini-Strozzi, Podere Canneta, Colombaio di Santa Chiara nebo Rocca delle Macie. A vypil jsem během italských dovolených spoustu dalších, často i nehodných zapamatování, ale dokonale ladících s místním geniem loci. Jak už jsem jednou psal o snoubení spálených okrajů od pizzy s Vernacciou, dojídaných a dopíjených na balkoně při západu slunce – kdo to nezkusil, ten ví prd o snoubení pokrmů s vínem!

Teď v dubnu jsem se vypravil do vinařství Podere Canneta. Sídlí v malém údolí v dokonalé izolaci, asi kilometr prašné cesty od asfaltové okresky, s jedním parádním hrbem, na kterém pokaždé spolehlivě odřete spodek auta. Staré vinice, vysazené v sedmdesátých letech, má všechny poblíž domu, a má bio certifikaci. Stefano Grandi mi předložil celkem šest vín, a po degustaci s ním a následném domácím opakování jsem vybral tři vína do nových bedýnek.

Vernaccia di San Gimignano 2016 DOCG. Kupoval jsem předchotí 3-4 ročníky u Baldiserotta v Castel San Gimi a pokaždé mě bavila. Byla poměrně jednoduchá ale ne triviální, ovocitá, dobře pitelná. Nový ročník jako by přitlačil na ovoci a kyselině, je na Vernacciu slušně plný. Stefano mi při degustaci potvrdil asi deset procent Sauvignonu a školení bez jablečno-mléčného kvašení. Prostě je to ještě typická Vernaccia s vyšší kyselinou, ale díky ovocnému projevu by mohla být přitažlivá i pro ty, kdo nebyli v Toskánsku a nemilují pohled na hradby a věže San Gimi.

Vernaccia La Luna e Torri 2015 čili Měsíc a Věže (San Gimignana). Dospělá Vernaccia školená v sudu na kvasničních kalech, takže s kompletně odbouranou kyselinou jablečnou. Kovově žlutá barva, kompaktní vůně a plná chuť s oříšky, která působí až nasládle, přestože víno je suché. Z minerálních tónů zbyla jen slaná složka chuti, na vyšší koncentraci se podílí zralejší hrozny i delší ležení na kvasničních kalech. Moc se mi líbila.

Zenit 2015 IGT Toscana. Charakterem lehké nepřezrálé víno s ovocným projevem, Merlot se 40% Sangiovese, ale poměry se v jednotlivých ročnících mění. Světlejší karmínová barva, ve vůni ovoce a jemné koření. V chuti ovocné se závěrečnými taniny a kořením. Ještě trochu mladé v taninech, s pěknou kyselinou a slušnou harmonií, lehké, díky menší plnosti těla má výraznější kyselinu. Charakterem je to spíš lehký Merlot bez přezrálosti, školený 12 měsíců ve středně velkých sudech. Pro mě velmi pitelné a uspokojivé.

Vybral jsem dvě Vernaccie a jedno červené, směs Merlotu a Sangiovese. Vernaccie  První Vernaccia 2016 je typičtější, jen s výraznějším ovocným projevem. Druhá je ukázka stále rozšířenějšího způsobu přípravy s dvanácti měsíci ležení na kvasnicích ve středně velkém sudu, serióznější víno schopné delší archivace. Všechno produkce malého pětihektarového vinařství. Jak to vychází v cenách?
Vernaccia 2016 – 250 Kč
Vernaccia La Luna e Torri 2015 – 300 Kč
Zenit 2015 – 300 Kč
celkem 850 Kč za tři vína (nově +40 Kč za Uloženku, protože mi došly krabice na tři lahve). Využiju toho, že krabice na víno se dělá na šest lahví a nabídnu šest lahví (dvě půlbedýnky) za 1640 Kč (já ušetřím 60 Kč za Uloženku a výsledné ceny budou 240 Kč za základní Vernacciu a 290 za dvě další vína). Kdo Vernaccii už zná z Toskánska, pro toho to bude jen příjemné opakování známého vzorce, ale jsem zvědavý, jak se bude Vernaccia líbit těm, kdo ji ještě neznají!

Jestli si chcete pořídit degustační bedýnku tří nebo šesti osobitých a minerálních vín ze San Gimignana, musíte se přihlásit… Pravidelní účastníci to už znají, ale uvítám i nová jména! Přihlášky prosím do 10. května, potom vína objednám a přivezu. Pro první přihlášené mám malou zásobu doma, takže budu bedýnky vydávat průběžně. Zase budu potřebovat vaši přihlášku a platbu na účet, bedýnky bude vydávat Uloženka (Praha, Brno, Bratislava, Ostrava, Olomouc, Zlín, Plzeň, Hradec Králové, Liberec a asi 100 dalších míst, jen pozor na provozovny Pošty, tam jsou jiné podmínky). Kdo nemáte Uloženku dost blízko, můžete dostat balík poštou (s příplatkem 200 Kč za poštovné). Pokud budete mít po ochutnání celé bedýnky velký zájem o doplnění zásob, rád je dovezu znova. Jestli se nesejde dostatek poptávek po dalším dovozu, zůstane u jednorázového dovozu určeného jen pro čtenáře Skleničkova blogu. Věřím, že se na toskánskou specialitu Vernacciu di San Gimignano sejde dost zájemců! Přihlásit se můžete tady.