Víno s biocertifikátem, které si už několik let pravidelně kupuju v bio-krámku v Castel San Gimignano. Trochu za to asi může graficky utěšená etiketa, trochu tradiční toskánské vinařské jméno Guicciardini. Vinařství dnes patří Pietro Majnonimu a jeho synům, kteří hospodaří na 200 hektarech ve Vico d’Elsa. Je to napůl cesty mezi Florencií a San Gimignanem, usedlost a pozemky patří rodině od roku 1870. Asi 28 hektarů jejich půdy tvoří vinice.  

Chianti Superiore je zralejší varianta jejich Chianti, Sangiovese s malým přídavkem odrůd Ciliegiolo a Malvasia Nera. Zralejší proto, že první sběr jde do jiného vína, dvě třetiny hroznů pro Chianti Superiore tvoří sklizeň, která následuje asi 2 týdny po prvním sběru. Sklizí se ani 45 metráků hroznů z hektaru, vinice mají cca 5.000 keřů na hektar. Polovina vína vyzrává v betonových tancích, druhá polovina v barikových sudech. Samozřejmě včetně jablečno-mléčného kvašení.

Chianti Superiore 2013 DOCG, Majnoni Guicciardini
Ve skleničce temná rubínová barva s klasickou toskánskou vůní. Zpočátku po otevření chemické tóny (typický zapařený igelit), po okysličení nazrálá ovocná aromata. Popravdě byl první dojem nevábný, ale změna byla rychlá a nanejvýš přesvědčivá. Během dvou hodin se víno ohladilo a získalo noblesu a eleganci, která zpočátku chyběla. Ve vůni zralé červené ovoce, v chuti štiplavá mladá kyselina, zakomponovaná do středně plného ovocného těla. Ovoce přechází do lehce kořenitého závěru s lehkými teplými taniny. Slušně extraktivní, 14% alkoholu. Čtyři hodiny po otevření mám ještě půl lahve a moc mě baví.

Místo Chianti bych asi měl psát o moselských ryzlincích, tak jen připomínám novou srovnávací bedýnku se třemi stejnými moselskými ryzlinky různých ročníků, nového 2016 a vyzrálého 2015. Můžete si sami porovnat, jak se liší ryzlink čerstvě nalahvovaný a ryzlink rok po lahvování. Podrobnosti jsou tady.